Tour de Ralsko 2022

Závod Tour de Ralsko je u nás velmi oblíbený, a to hlavně díky kvalitní organizaci pěkné, jezdivé a rychlé trati. Organizátoři letos přidali i kratší variantu trati, která měřila 27 km a tak, zatímco Radek Kučera, Honza Lebduška, Martin Peroutka a Jára Zelenka se opět vydali na plnou délku 47 km, tak Pavel Hobrlant a Milan Šrůta se pokusili prosadit na krátké. A povedlo se! Milan se stal celkovým vítězem a Pavel ho jistil čtvrtým místem celkově a třetím v kategorii a oba kosí bratři mohli konečně stanout na jednom pódiu 😀 Hoši na dlouhé ale také nezaháleli, a tak Radek vyhrál padesátníky (12. celkově), Jára dojel 11. v kategorii (28. celkově), Lebduch 13. v kategorii (42. celkově) a Máca Péro po pádu a s nefunkční přilbou dobojoval na 26. místě v kategorii a 82. celkově.

A co na to kluci?

Ráďa: „Závod jsem pojal jako setkání s kamarády, takže žádné ambice a tak to i vypadalo. Bez řádného rozjetí na start. Start a moje klasika umocněná na druhou, v prvním brdku mi to odjíždí a ani nemám moc nervy. Když mě berou kluci z krátké, co mají ambice na výhru, to už je na mě dost a skáču jim do háku a trochu se musím zmáčknout. Tak po 30 minutách se ohřívám a začnu tlačit do pedálů, jak se sluší a patří, sice už to není hákový závod, ale přijel jsem poklábosit a potrénovat. Výsledek byl vlastně příjemné překvapení a třešnička na dortíku. :-)“

Pavel: „Po zmařeném Malevilu jsem se dával dlouho dokupy a to hlavně po psychické stránce… Vybroušená forma na vrchol sezóny, která zanikla někde u spoje sedlovky a rámu mého Treku, zůstala nevyužita a já tak svým přímým soupeřům nemohl ukázat „kdo je tady pánem“. Zbývalo dát se dokupy a poladit na další příležitost. Různé shody okolností mi ale pod kola přihrály až červencový závod Tour de Ralsko, který se odehrál měsíc po Malevilu a tudíž jsem vůbec netušil jakou formu se podaří vyladit, tak jsem alespoň vyladil kolo, které už konečně začínám mít pořádně v ruce. Zhruba týden před závodem jsem opět moc necítil, takže jsem váhal, jestli se přihlásit, ale kolega Šrůta mi, svým přihlášením do závodu, nedal jinou možnost než se přihlásit taky, a to i přes lehkou virózku, která si se mnou zahrávala. Dokonce jsem byl přesvědčen, bylo mi doslova vsugerováno, že to není nemoc, ale forma. Ještě cestou na závod jsem tomu nechtěl moc věřit, a dokonce na mě šla nějaká slabost, až mdloby. Utěšoval mě fakt, že jsem se přihlásil na nově vzniklou variantu závodu „Na pohodu“ s distancí pouhých 27 km a byl jsem příjemně překvapen kolik energie mi do žil vlilo opět připnuté číslo na řídítkách. Nic jsme neponechali náhodě a přihlásili se do elitní vlny, což v Mimoni značí privilegium startovat na mostě, kde je sice rozhled, ale pořád se do tebe někdo otírá ve snaze projít přes most. Každopádně tu ale stáli ti nejlepších bikeři, kteří sem jezdí, takže kromě mě a Šrůty tu byli i další střelci jako Kučera, Novota, Strnad, Matoušek, Bubílek a pár dalších, které ale neznám, nebo to nevím, protože jim většinou nevidím do tváře, ale nejdál na zadní kolo. (Naštěstí pro nás) tito borci nejsou tak zbabělí a přihlásili se na delší distanci, takže jsme se mohli pokusit o ovládnutí závodu. Zapomenout nesmím ani na káesemáckého odpadlíka Jirku Hyana, jehož drahá polovička mě těsně před startem zbavila svršků… 😛 Odstartovalo se na čas, a tak nastala klasická strkanice a pozicovačka přes sídliště směrem k aleji, což bylo letos okořeněno možností spadnout do výkopu. V aleji se většinou koná základní selekce a co se nestihne nadělit do Vranova, to se spolehlivě vyselektuje v následné panelce. A přesně tak jsem dopadl i já. I když, nebylo to tak zlé, z mých přímých soupeřů mi ujel jen pan Šrůta, ostatní jsem krmil prachem ze svého zadního Racing Ralpha. První výjezd a pak i ten druhý, od koní, většinou rozdělí jezdce do skupin, ve kterých se jede minimálně k výjezdu na Zemský Vrch. A kdo má peška, na toho skupina nezbyde a jede sám… Já skupinu měl, ale bohužel takovou, že ve výjezdech jsem nestačil a ve sjezdech nebo terénních pasážích jel pod své možnosti, což mělo za následek, že v techničtějším výjezdu na Zemský Vrch jsem na konci skupiny udělal chybu a ani rychlé naskočení na kolo mi nepomohlo k návratu zpět do skupiny, kterou jsem se snažil dojet až k rozdělení tras, kde ale stejně všichni zahnuli na dlouhou a já tak „získal peška“… Nikdo přede mnou, nikdo za mnou, takže jsem za odměnu mohl posledních deset kiláků absolvovat sám. S bonusem v podobě protivětru to byl krásný „suffer fest“, naštěstí ne moc dlouhý. Trať TdR je ale příjemná bajkovačka, navíc je vhodná i pro h(r)ochy, jako jsem já, takže jsem si to až do cíle pěkně užíval. Sice jsem nikoho už nedojel, ale pozitivní je, že ani nikdo nedojel ke mně. Tušil jsem, že moje umístění nebude vyloženě špatné, ale byl jsem příjemně překvapen, že jsem dorazil na celkovém čtvrtém místě a pan Šrůta, který závod celkově vyhrál, mi hlásil, že jsem třetí v naší kategorii. A jako bonus jsem porazil i všechny své soupeře, kterým jsem nemohl věnovat porážku na Malevilu, což mě těší speciálně u pana Vyhlase, který si z mé porážky letos udělal výzvu a na Podralsku se mu to dokonce povedlo, no každopádně je to ale 2:1 😛 Afterparty před vyhlášením jsme si užili s kamarády z týmu, a tak ani nevadilo, že jsme na vyhlášení čekali poněkud déle, než bylo v plánu. Na bedně jsem dostal moc hezky zpracovanou cenu a tímto bych za ni rád poděkoval pořadatelům, stejně jako za pěkně zorganizovaný závod. Za rok určitě přijedu znova, tak snad děti, ženy, starci a ostatní hobíci nepotrénují víc než já… 😊“

Galerie ze závodu: https://alisy-hradek.cz/tour-de-ralsko-2022

Kompletní výsledky: https://irontime.cz/vysledky2135/

Kompletní galerie závodu: https://www.flickr.com