ALISY Hrádek: Nový Kalič do party

Jedním z našich nových parťáků je Jirka Kala. Naprostý univerzál, co se disciplín týká, o čemž svědčí výčet jeho výsledků z loňského roku s mnoha pódiovými umístěními, mezi kterými se vyjímají např. rakouský běžecký závod Silvretta 3000 (30 km, 3. místo v kat.), Challenge Davos Triatlon ve Švýcarsku (3. v kat. na olympijské distanci) nebo 2. místo na silniční časovce družstev v rámci MČR! Už letos Jirka úřadoval na běžkách a má za sebou kultovní Vasův běh ve Švédsku nebo italskou Marcialongu. Pokud vás zajímá něco víc o tomhle týpkovi, přečtěte si následující rozhovor…

Když se řekne Jirka Kala, koho si mají lidé představit? Řekni něco o sobě – rodina, děti, práce? A taky na sebe vyhrabej nějakou špínu a drby, ať se ten náš bulvár trochu čte… 😊

180cm vysokého tydýta, který zkouší, čeho je lidské tělo schopné, asi tak bych se charakterizoval. Pracuji jako účetní, občas si přivydělávám jako řidič nebo stěhovák, to je zaručeně kvalitní posilovna. Ale nesmí se jednat o piano. :-D Synovi Jiříkovi bude v září 6, hraje fotbal za Chuchli v Praze. Nikdy nezapomenu na slova známého: „Chceš dítěti zničit život? Dej ho na cyklistiku.“ Ve fotbale ho tedy plně podporuji. Moje milá Klára je svědomitá máma, neskutečně pracovitá dentální hygienistka. Zajímavostí bych na sebe mohl prásknout hodně, většina z nich je z mých kalících let, které naštěstí pominuly a já jsem posledních pár let hrdým abstinentem. Jinak jsem pěstitelem banánovníků, máme jich doma asi dvacet, takže pokud to čte nějaký botanik, ať se mi neváhá ozvat, můžeme vytvořit plantáž. :-D

Kalících let? Takže přezdívka Kalič by se mohla hodit?

Myslím, že to vyplývá z kontextu 😊

Z CK Příbram do Alisy Hrádek, jak ty ses k nám vlastně dostal? Náhoda nebo záměr? Jak se ti u nás zatím líbí?

Tak určitě náhoda. K Příbrami jsem se dostal jako slepý k houslím před 14ti lety, kdy jsem končil s ledním hokejem a začal přicházet na chuť vytrvalostním sportům. Loňský rok byl v Příbrami tím posledním a já zahlédl reklamu, že Alisy hledá ambasadory. Pak to šlo rychle, ani jsem se nenadál a už jsem seděl v Hrádku nad Nisou na týmové stmelovačce. Myslím, že mám inspirativní týmové kolegy – třeba ty kteří běží na stmelovačku 40km z Liberce, klobouk dolů. 😊

Tak dobrá náhoda… Ozval ses na správný inzerát, ale „špatnému“ týmu… 😊 Ale nelituješ?

Určitě ne. Nebo jinak - nemůžu hodnotit po jednom společném večeru. Z lidí, které jsem měl možnost v Hrádku poznat, na mě ovšem působí pozitivismus a dobrá parta. A o tom to je. Být v oddíle plném hrotilů, s kterými si nepokecáš o ničem jiném než o běžeckém tempu na kilometr, případně minimální kilometráži za týden, to by mě opravdu nebavilo.

Brali jsme tě do týmu hlavně jako triatleta, částečně cyklistu a běžce, ale ty jsi nám přes zimu ukázal, že jsi i velmi výkonným lyžařem… Čím nás ještě překvapíš? Kde má hranice tvá univerzalita?

Ještě jsem nezkoušel veslování 😊 ...ale ne, paradoxně jsem sám sebe na běžkách dost překvapil. Vše je o dlouhodobém tréninku a o tom, jak tělo pracuje v zátěži - roky dřiny prostě neošmelíš. Pokud k tomu přidáš dobrou životosprávu a dar z nebes v podobě mojí mámy, která se o mě vždy starala a dávala mi to nejlepší, seš na dobré cestě. Navíc přítel mé mámy je Ota Bartoň. Kdo někdy slyšel o bratrech Pospíšilových v kolové, tak Oťas byl hned za nimi. Vyrůstat pod ním byla slušná škola.

Během poměrně krátké doby jsi závodil na běžkách v Itálii a ve Švédsku, vloni zase běh v Rakousku, triatlon ve Švýcarsku… Cestovat ti asi nevadí… 😊 Kde jsi zatím závodil nejdál? Která lokalita je tvá nejoblíbenější?

Cestování miluju. Žil jsem rok ve Španělsku v Gironě díky studiím. Můj první železňák byl Israman v Izraeli, který jsem šel víceméně z hecu. Můj parťák Martin Krupička skončil ten rok pátý, já cca 20tý a hned na bedně v kategorii. Tenhle úspěch bez systematického tréninku mě nakopl a řekl jsem si „Chlapče, v Tobě asi něco bude.“ Vyloženě oblíbenou zemi nemám, baví mě poznávání nových míst.

Co zatím považuješ za svůj nejlepší výsledek, největší sportovní úspěch?

Cením si dvou vítězství na dlouhých triatlonech - Balaton v Maďarsku a Hannover v Německu. Nechci je nazývat Ironman, protože nespadají pod hlavičku této komerční série. Výhra na běžecké Ještěd 24hodinovce byla samozřejmě nezapomenutelná, kór když jsem týden před startem zjistil, že to půjdu sólo. Původně jsem chtěl jít dvojici. Mou nezávodní výhrou byl fakt, že jsem v zimě 2017/2018 měl možnost trénovat s partou mladých Příbramáků pod vedením pana Pavla Vršeckého. Tam jsem opravdu zjistil, co skrývá spojení slov „tvrdej Arbeit“.

Jaké jsou tvé další plány do této sezóny?

Upřímně řečeno cíle nemám, beru to tak, že by mě předem zaplacené závody svazovaly. Určitě musím trochu zhubnout, skoro 80kg na kole vozit nechci. Nový tým pro mě znamená nové výzvy a já se ho budu snažit co nejlépe reprezentovat, nejlépe rovnou ve vašich (našich) končinách, takže v půlce dubna se vidíme v Hrádku.

ptal se: Pavel Hobrlant